Papírový model - Vila Braun Metzingen (581)

• Rozměry (d x š x v): 18 x 18 x 24 cm.
• Měřítko: 1:87.
• Stupeň obtížnosti: 2.
• Počet listů: 5,5.

V době, kdy si majitel Carl Braun starší objednal stavební plány na svoji novou vilu v roce 1893, již bylo zřejmé, že on sám se do této budovy nikdy nenastěhuje. Výrobce látek budoval vilu pro své dva syny Karla a Johana. Každý z nich se měl se svojí rodinou přestěhovat do jednoho poschodí této věhlasné budovy. Pro každou rodinu bylo plánováno pět pokojů, prostorná předsíň, kuchyně a koupelny, obložené kachličkami.

Štukové stropy odrážely společenské postavení výrobce. Cihlové zdi vily se shodovaly s cihlovými zdmi budov jeho továrny. Krásné monogramy obyvatel byly vyleptány do skla a lze je spatřit při vstupu do jednotlivých poschodí. Pro malé jihoněmecké město Metzingen byla novinkou skutečnost, že v každé místnosti bylo plánováno zavedení elektřiny. Jedna malá firma vlastnila vodní elektrárnu, která takový luxus umožňovala. Cena za to, že elektřina nebyla k dispozici neustále, byla poměrně nízká. Johanu Braunovi ani příliš nevadilo, když si večer četl svoje noviny a proud najednou vypadl.

Vila byla navržena s velkým smyslem pro detail, což je zřejmé při pohledu na bohatost průčelí: vlysy různých barev, rolety z drážkovaného kovu na světelných válcích, černé ornamenty z kamene a kovu. Konstrukce střechy je zhotovena z robustních dubových trámů, jež přežily již celé století bez poškození, ačkoliv jim chybí novodobé konzervační prostředky. Kovové praporky na vrcholu každé věže nesou iniciály majitele: CB. Každé poschodí bylo vytápěno krásnými kachlovými kamny, důmyslně vyrobenými z keramických materiálů. Parketové podlahy byly pro takovéto domy jedinou volbou.

Návrh poschodí byl prostší, protože obsahovalo převážně komory a byty pro služebnictvo. Avšak i zde byly krásné prkenné podlahy, jež také přežily v dobrém stavu až do dnešních dnů. Duchařské historky, které se vyprávěly o vile v minulosti, přežily až do 21. století. Jako kupříkladu ta o černém pudlovi, který přišel otevřenými dveřmi, vyběhl po všech schodištích až do patra, třikrát oběhl stůl a opustil budovu stejnou cestou, kterou přišel. Netřeba říkat, že toto zvíře až doposud nikdo neviděl, a že jeho zjevení bylo vykládáno jako znamení smůly. Pak tu byla žena, obyvatelka domu, která obcovala s duchy. Kdykoliv k takovému kontaktu došlo, tato žena podle obecného mínění hovořila hlubokým a nepřirozeným hlasem. Konečně zde byla komnata – opět v patře, která byla jednoho dne zamčena, což nikdo nedokázal vysvětlit. Dveře bylo nutno otevřít násilím – neměly zámek, pouze dveřní závoru, která se používala k uzamčení dveří zevnitř. Ještě podivuhodnější byla skutečnost, že i všechna okna byla zavřena; jediným vysvětlením byl duch, který byl schopen po uzamčení dveří opustit místnost úzkými prasklinami.