Papírový model - Lázně Caracalla v Římě (754)

• Rozměry (d x š x v): 40 x 28 x 10 cm.
• Měřítko: 1:600.
• Stupeň obtížnosti: 2.
• Počet listů: 10.

Lázně Caracalla patřily mezi největší veřejné lázně v Římě. Jejich stavba byla zahájena v roce 206 našeho letopočtu a dokončena byla v roce 216, během panování císaře Caracalla. Další rozšíření a výzdoby byly přidávány až do roku 235 a lázně byly využívány po více než tři následující století.

Během obléhání v roce 536 Gótové zničili akvadukt, který byl zodpovědný za zásobování komplexu vodou, a po následném zemětřesení byly lázně natolik zničeny, že posloužily již jen jako lom. Ruiny lázní byly mimo jiné využity jako stavební materiál pro nově vznikající vily.

Lázně byly umístěny na kopci Aventine a celý komplex spolu s obrovskou terasou čítal přibližně 11 hektarů. Uprostřed lázní stál léčebný dům a okolní budovy sloužily jako knihovny, restaurace, tělocvičny, umělecké galerie a další. Lázně proto nesloužily jen ke koupání, ale také jako velké rekreační středisko. Odhaduje se, že denně navštívilo lázně 1600 až 2000 obyvatel Říma. Komplex byl vytápěn pomocí velkých pecí na dřevo a podzemního systému tunelů.

Hlavní budova byla rozdělena do dvou postranních křídel. Přidělení místností plynulo v souladu s postupem římského rituálu koupání. Nejprve se vstoupilo do šatny (Apodyterium), kde si lidé svlékli šaty a umístili je do skříní nebo na police. Otroci se starali o majetek hostí. Návštěvníci si pak smyli prach z nohou v malé vodní nádrži umístěné před vstupem do další místnosti. V tepidáriu mohli být hosté namasírováni a natřeni olejem, opět sloužícími otroky. Poté přišlo na řadu Sudatorium, parní lázeň srovnatelná s dnešními saunami. Po parní lázni šli návštěvníci do studené vodní nádže (Frigidárium), která byla dostatečně velká pro koupání. K tomuto účelu mohl sloužit také venkovní bazén (Piscina).

Mnoho římských domácností nemělo vlastní koupelnu, proto měla návštěva veřejných lázní také své hygienické důvody. Koupání sloužilo též k lékařským účelům. Řecký lékař Hippokrates objevil význam teplých vodních lázní a tryskající studené vody pro nemocné lidi. Toto poznání přišlo do Říma díky řeckým válečným zajatcům a otrokům. Proto byly v římských lázních používány parní lázně, bahenní terapie a plavání jako terapeutická opatření, která měla léčit nespavost, bolesti hlavy, nachlazení, nemoci jater a kloubů. Kromě osobní hygieny a medicíny měly termální lázně vysoce společenský význam. Mnoho římanů zůstávalo ve veřejných lázních i několik hodin, aby se setkávali s přáteli, příbuznými, dojednávali politické dohody s ostatními členy strany či uzavírali smlouvy.

Tento papírový model zachycuje hlavní budovu lázní Caracella v měřítku 1:600. Klenbu parní lázně a další části střechy můžete vyjmout a podívat se tak na vnitří vybavení některých pokojů.